Posloucháme hudbu 20. století

Třída poslouchá ukázky 20. století a současnosti, označí nové cesty (jazz, avantgarda, elektronika, pop) a ukáže, čím se liší od starších slohů. Dějiny berou z poslechu, ne z encyklopedie.

Průvodce tématem Posloucháme hudbu 20. století v předmětu Hudební výchova pro III. ročník: co mají žáci zvládnout, na co navázat a kde nejčastěji chybují. K tomu příprava na hodinu, pracovní list nebo písemka, které ScioBot připraví na jedno kliknutí přesně pro tento ročník.

Připravit hodinu Všechny formáty

Klikněte a tvořte

Získejte přípravu zdarma

Vyberte formát. Jedním kliknutím otevřete tvorbu na téma Posloucháme hudbu 20. století (III. ročník) — ScioBot ho připraví za vás.

Připravit hodinu

Další formáty na jedno kliknutí

Téma i ročník jsou už vyplněné. Nic nepíšete — rovnou tvoříte.

Žáci poslouchají krátké ukázky hudby 20. století a současnosti a z proudu znějící hudby vydělují znaky, které se liší od baroka, klasicismu a romantismu: jiný tónový materiál, rytmus, zvuk, forma i vztah k nahrávce. Dějiny se opírají o poslech, ne o seznam jmen; periodizace (obecně historická, kulturně historická, hudebně imanentní) slouží jen k tomu, aby šlo ukázku zařadit a porovnat.

Cílem je pojmenovat nové cesty — jazz, avantgardu, elektroniku a pop — jako konkrétní poslechové situace, ne jako hesla. Žák ukáže, čím se vokální a instrumentální složka, forma a výrazové prostředky v ukázce liší od starších slohů (G-HUD-02-012, G-HUD-02-001) a že průniky a syntézy (např. jazz v koncertní hudbě) jsou slyšet, ne jen číst.

Hodina zůstává u několika kontrastních ukázek a u společného slovníku: co je nové v tónu, rytmu, barvě, struktuře a v tom, jak hudba vzniká a šíří se (nahrávka, studio, elektrický nástroj). Encyklopedický přehled stylů patří k tématu styly a žánry dneška, ne sem.

Předpoklady

Klíčové pojmy

Nové cesty 20. století
Souhrn slyšitelných odklonů od tonalitně-formálního modelu 18.–19. století: jiný tónový materiál, volnější nebo ostinátní rytmus, nová barva (perkuse, elektrické nástroje, páska), jiná forma a jiný vztah k nahrávce.
Jazz
Hudba založená na swingu nebo groovu, bluesové tónině, improvizaci nad harmonií a na dialogu sóla a rytmické sekce; od „klasické“ partitury se liší tím, že se část tvaru děje až v provedení.
Avantgarda
Skladby, které záměrně ruší očekávání tonalitní melodie a uzavřené formy (atonalita, dodekafonie, aleatorika, zvuk jako materiál); žák je pozná poslechem, ne definicí školy.
Elektronika
Zvuk vzniklý nebo zásadně přetvořený elektricky (syntetizátor, páska, počítač); barva a střih mohou být hlavním znakem díla, nejen doprovodem nástrojů.
Pop
Krátká, opakující se písňová forma, výrazný riff nebo hook, studiová produkce a hlas v popředí; od romantické písně se liší stavbou, zvukem nahrávky a funkcí v médiu.
Průnik a syntéza
Slyšitelné míšení cest v jedné ukázce (jazzová rytmika v orchestru, elektronika v písni, citace staršího slohu v nové faktuře) — žák ho ukáže v čase, ne jako nálepku žánru.
Periodizace z poslechu
Zařazení ukázky podle znaků (hudebně imanentní hledisko) a teprve potom podle doby a kultury; pořadí jmen skladatelů bez poslechu nestačí.

Časté miskoncepce

  • Častá chyba

    Žák po první disonantní ukázce řekne, že „to není hudba, to je jen hluk / nemají to naladěné“.

    Jak na to

    Zastavte stopu a nechte ukázat tři slyšitelné znaky (výška, pulz, barva). Porovnejte 20 s avantgardy s 20 s klasické kadence: rozdíl je v pravidlech tónového materiálu, ne v tom, že by „umělci nehráli“.

  • Častá chyba

    U jazzu žák čeká notový „správný“ part jako u klasiky a hodnotí sólo jako chybu, protože „to v notách není“.

    Jak na to

    Pusťte stejný standard dvakrát (nebo sólo a téma). Žák označí, co se opakuje (harmonie, téma) a co se mění (improvizace). Zápis tu není jediný tvar díla.

  • Častá chyba

    Elektroniku žák slučuje s „jenom beatem z telefonu“ a pop s „čímkoli, co hraje rádio“ — bez rozdílu formy a zvuku.

    Jak na to

    Dejte vedle sebe krátký popový refrén, čistě elektronickou stopu bez hlasu a akustické trio. Žák vyplní tabulku: hlas / ostinato / syntetická barva / délka a opakování frází.

  • Častá chyba

    Žák řadí ukázku jen podle data narození skladatele („je to dvacáté století, tak je to moderní“) a neslyší, že faktura může být tonalitní nebo naopak syntézou se starším slohem.

    Jak na to

    Dvě ukázky ze stejného století: jedna s jasnou kadencí a písňovou formou, druhá bez ní. Řazení nejdřív podle znaků, datum až jako kontrola.

Jak učit

2–3 hodiny

  1. Evokace: 30 s romantické kadence a 30 s jazzového nebo elektronického vstupu — žáci napíší tři rozdíly, než uslyší název.
  2. Jádro: tři až čtyři kontrastní ukázky (jazz, avantgarda, elektronika, pop); u každé vydělit znaky, formu a vztah k nahrávce, pak jednu syntézu.
  3. Reflexe: společná tabulka „čím se liší od starších slohů“ a jedna věta, kterou cestu žák v ukázce slyšel a proč.

Nápady na aktivity

  • Poslechová karta: u každé ukázky zaškrtnout tónový materiál, rytmus, barvu, formu a „živě / studio“; na konci přiřadit cestu a jednu větu odůvodnění.
  • Slepý mini-duel: dvě ukázky bez jména; dvojice se má shodnout, která je blíž staršímu slohu a která hledá novou cestu, a ukázat to v čase stopy.

Hodnocení

Žák u neznámé krátké ukázky vydělí podstatné znaky, pojmenuje formu nebo její rozpad a zařadí ji k jedné nové cestě nebo k syntéze (G-HUD-02-001, G-HUD-02-012).

Krátký ústní komentář: čím se ukázka liší od klasicko-romantického očekávání; nestačí jen název žánru.

Související témata

Zdroje

Co pro vás ScioBot připraví k tématu Posloucháme hudbu 20. století

Interaktivní aktivity, které žáci spustí na tabletu či tabuli, tisknutelné kartičky a hry pro celou třídu – každý formát na téma Posloucháme hudbu 20. století jedním klikem.

Základní materiály

Interaktivní aktivity 14

K tisku a rozstříhání 8

Hry pro celou třídu 4

Očekávané výstupy

  • G-HUD-02-001 žák vyděluje podstatné hudební znaky z proudu znějící hudby, rozpoznává hudebně výrazové prostředky užité ve skladbě, uvědomuje si hudební formu díla a k dílu přistupuje jako k logicky utvářenému celku
  • G-HUD-02-012 vznik a vývoj hudby – hudba vokální a instrumentální, periodizace hudebního vývoje (hledisko obecně historické, kulturně historické, hudebně imanentní), charakteristické hudební znaky jednotlivých slohů, průniky, syntézy, hledání nových cest

Učíte Posloucháme hudbu 20. století trochu jinak?

Popište ScioBotu vlastními slovy, co s žáky chcete zvládnout a kolik máte času. Materiál přizpůsobí vašemu ŠVP, třídě i žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Napsat ScioBotu

Související témata