Kořen — stavba a funkce

Žáci popíší morfologii a anatomii kořene, typy kořenových soustav a funkci příjmu vody a živin a odliší metamorfózy kořene u významných druhů.

Průvodce tématem Kořen — stavba a funkce v předmětu Biologie pro II. ročník: co mají žáci zvládnout, na co navázat a kde nejčastěji chybují. K tomu příprava na hodinu, pracovní list nebo písemka, které ScioBot připraví na jedno kliknutí přesně pro tento ročník.

Připravit hodinu Všechny formáty

Klikněte a tvořte

Získejte přípravu zdarma

Vyberte formát. Jedním kliknutím otevřete tvorbu na téma Kořen — stavba a funkce (II. ročník) — ScioBot ho připraví za vás.

Připravit hodinu

Další formáty na jedno kliknutí

Téma i ročník jsou už vyplněné. Nic nepíšete — rovnou tvoříte.

Kořen je podzemní vegetativní orgán, který rostlinu upevňuje v substrátu a zajišťuje příjem vody a minerálních látek. Žáci rozlišují allorhizii (hlavní kořen a postranní kořeny, typicky dvouděložné) a homorhizii (svazčité adventivní kořeny, typicky jednoděložné) a popíší vnější členění: kořenová čepička, vzrostný vrchol, zóna prodlužování, zóna kořenových vlásků a zóna větvení.

Na příčném řezu primární stavbou identifikují rhizodermis s kořenovými vlásky, primární kůru, endodermis (Casparyho proužky), pericykl a střední válec s radiálním cévním svazkem. Sekundární tloustnutí u dřevin spojuje s činností kambia a felogenu. Příjem vody a iontů navážou na transipirační proud, osmózu a laterální transport apoplastem i symplastem; podrobná fyziologie patří k tématu vodního režimu.

Metamorfózy (zásobní kořeny, kořenové hlízy, vzdušné a dýchací kořeny, haustoria, příčepivé kořeny, kontraktile) odliší od analogických přeměn stonku (oddenck, stonková hlíza, cibule). Výstupy G-BIO-06-001 a G-BIO-06-008 se naplňují popisem stavby a funkce orgánu a jeho srovnáním se stonkem a listem.

Předpoklady

Klíčové pojmy

Allorhizie a homorhizie
Allorhizie: zachovaný hlavní kořen s postranními větvemi (např. mrkev, dub). Homorhizie: svazek přibližně rovnocenných adventivních kořenů (např. trávy, cibule).
Kořenová čepička a vzrostný vrchol
Čepička (kalyptra) chrání meristém při prorůstání půdou; za ní leží zóna dělení, prodlužování a zóna kořenových vlásků, kde probíhá hlavní příjem vody.
Kořenové vlásky
Jednobuněčné vychlípeniny rhizodermis zvětšují povrch; nejsou to postranní kořeny. Postranní kořeny vznikají endogenně z pericyklu.
Endodermis a Casparyho proužky
Pás suberinu v radiálních stěnách nutí vodu a rozpuštěné látky přejít přes protoplasty buněk, čímž kořen řídí vstup do středního válce.
Radiální cévní svazek
V primárním kořeni se střídají dřevní a lýkové pruhy na jedné úrovni (na rozdíl od kolaterálního svazku stonku); xylém vede vodu vzhůru, floém asimiláty.
Adventivní kořeny
Kořeny vyrůstající ze stonku nebo listu (ne z kořenového pólu zárodku); tvoří svazčitou soustavu a umožňují vegetativní rozmnožování (řízky, odnože).
Metamorfózy kořene
Zásobní hlavní kořen (mrkev, celer), kořenové hlízy (jiřina, orsej), vzdušné kořeny (monstera), dýchací pneumatofory (bahenní dřeviny), haustoria parazitů (jmelí), příčepivé kořeny (břečťan).

Časté miskoncepce

  • Častá chyba

    „Brambor je kořen, mrkev je stonek.“ Žák řadí hlízu bramboru mezi kořeny, protože je v zemi, a naopak považuje dužnatou mrkev za nadzemní orgán.

    Jak na to

    Rozřízněte brambor (očka = pupeny, stonková stavba) a mrkev (radiální uspořádání, bez oček). Tabulka: pod zemí může být kořen i stonek — rozhoduje anatomie a pupeny.

  • Častá chyba

    „Kořenové vlásky jsou malé postranní kořínky.“ Žák je kreslí jako větvené orgány s čepičkou.

    Jak na to

    U čerstvě vyklíčené řeřichy ukažte jednobuněčné vlásky lupou; na schématu řezu je zakreslete jako vychlípeniny jedné buňky rhizodermis, postranní kořen nechte vyrůstat z pericyklu.

  • Častá chyba

    „Rostlina bere vodu listy, kořen jen drží v zemi.“ Objevuje se u zalévání „na list“ a u hydroponie.

    Jak na to

    Porovnejte dvě sazenice: jednu zalejte ke kořenům, druhou jen oroste listy při suchém substrátu. Doplňte řez zónou vlásků a šipkami apoplast/symplast k xylému.

  • Častá chyba

    „Cibule kuchyňské cibule je kořen.“ Žák zaměňuje zkrácený stonek a šupiny s kořenovou soustavou.

    Jak na to

    Rozeberte cibuli: terč (stonek), dužnaté listy, ze spodu svazek adventivních kořenů. Zařaďte cibuli k metamorfózám stonku, kořeny nechte zvlášť.

Jak učit

2–3 hodiny

  1. Evokace: na stole mrkev, brambor, cibule a trs trávy — žáci třídí „kořen / ne kořen“ a obhajují znak.
  2. Jádro: nákres zón kořene a řez primární stavbou (endodermis, pericykl, radiální svazek); tabulka allorhizie/homorhizie a metamorfóz s konkrétními druhy.
  3. Reflexe: každý žák opraví jeden záměnný pár (mrkev–brambor, vlásek–postranní kořen, cibule–kořen) jednou větou na tabuli.

Nápady na aktivity

  • Mikroskopický řez kořenem (např. kosatec nebo kukuřice): zakreslit rhizodermis, kůru, endodermis a střední válec a popsat směr proudu vody.
  • Herbářová minikolekce metamorfóz: k druhu přiřadit typ přeměny a ekologický význam (zásoba, uchycení, parazitismus, bahno).

Hodnocení

Žák na neoznačeném schématu pojmenuje zóny kořene a pletiva primárního řezu a vysvětlí funkci endodermis a kořenových vlásků.

Žák u čtyř konkrétních druhů určí typ kořenové soustavy nebo metamorfózy a odliší je od přeměn stonku.

Související témata

Zdroje

Co pro vás ScioBot připraví k tématu Kořen — stavba a funkce

Interaktivní aktivity, které žáci spustí na tabletu či tabuli, tisknutelné kartičky a hry pro celou třídu – každý formát na téma Kořen — stavba a funkce jedním klikem.

Základní materiály

Interaktivní aktivity 14

K tisku a rozstříhání 8

Hry pro celou třídu 4

Očekávané výstupy

  • G-BIO-06-001 žák popíše stavbu těl rostlin, stavbu a funkci rostlinných orgánů
  • G-BIO-06-008 morfologie a anatomie rostlin

Učíte Kořen — stavba a funkce trochu jinak?

Popište ScioBotu vlastními slovy, co s žáky chcete zvládnout a kolik máte času. Materiál přizpůsobí vašemu ŠVP, třídě i žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Napsat ScioBotu

Související témata