Typy promluv a vyprávěcí způsoby

Typy promluv a vyprávěcí způsoby popisují, kdo v literárním textu mluví a jak je řeč postav včleněna do vyprávění. Žák podle výstupu G-CJL-02-005 rozezná přímou, nepřímou a polopřímou řeč, vnitřní monolog a další způsoby podání a posoudí, k čemu v konkrétní ukázce slouží: charakteristice postavy, tempu děje, ironii, intimizaci nebo odstupu vypravěče.

Vyprávěcí způsob zahrnuje volbu osoby (ich-forma, er-forma, méně často vy-forma) a typ vypravěče (vševědoucí, personální, pásmo postavy). Od toho je třeba oddělit autora jako historickou osobu: vypravěč je konstrukce textu. V próze 18. a 19. století se tyto volby výrazně liší — od komentujícího, často moralizujícího vypravěče klasicistní a osvícenské prózy přes subjektivní ich-formu romantismu po střídání pásma vypravěče a řeči postav v realistické a naturalistické próze.

Cílem hodiny není jen pojmenovat jev, ale ukázat funkci: proč autor nechá postavu mluvit přímo, proč řeč „přepíše“ do nepřímé věty a kdy splyne hlas vypravěče s myšlením postavy (polopřímá řeč). Stejný dějový fakt působí jinak v uvozovkách, jinak ve vedlejší větě a jinak v polopřímém pásmu.

Předpoklady

• Základní jednotky vyprávění (vypravěč, postava, fabulace, pásmo vyprávění a pásmo řeči) a schopnost je v ukázce označit.
• Prostředky výstavby díla: kompozice, vypravěčská perspektiva, čas a prostor jako opora pro funkci promluv.
• Souvětí a vedlejší věty — nepřímá řeč se gramaticky opírá o transformaci do vedlejší věty (často obsahové).
• Rozlišení fikce a reality v textu, aby žák nesměšoval autora s vypravěčem a postavu s historickou osobou.

Klíčové pojmy

Přímá řeč

Řeč postavy uvedená v jejím znění, zpravidla s uvozovací větou; v starší i novější próze i s pomlčkou. Zachovává osobu, čas a slovník mluvčího a oživuje scénu.

Nepřímá řeč

Obsah výpovědi postavy podaný vypravěčem, obvykle vedlejší větou (často se spojkou že, aby, zda). Mění se osoba a často i čas; mizí intonace a hovorové zabarvení.

Polopřímá řeč

Pásmo, v němž se mísí hledisko vypravěče a slovník i myšlení postavy: třetí osoba a minulý čas vyprávění, ale otázky, citoslovce a hodnocení jako u postavy. Typická pro realistickou prózu 19. století.

Nevlastní přímá řeč a vnitřní monolog

Nevlastní přímá řeč podává slova postavy bez uvozovek v jejím znění; vnitřní monolog zpřístupňuje myšlení, často bez adresáta. Obojí zahušťuje subjektivitu a zpomaluje vnější děj.

Ich-forma a er-forma

Ich-forma vypráví v 1. osobě (svědek, hrdina, deníkový hlas); er-forma ve 3. osobě. Samo o sobě neurčuje vševědoucnost: er-forma může být úzce vázaná na jednu postavu.

Typ vypravěče

Vševědoucí vypravěč zná myšlenky více postav a komentuje; personální (fokální) zůstává u vědomí jedné postavy; nespolehlivý vypravěč odporuje indiciím textu. Funkci posuzujeme vždy na konkrétní ukázce.

Funkce v textech 18. a 19. století

Osvícenská a klasicistní próza často užívá komentující er-formu; romantismus posiluje ich-formu a vnitřní řeč; realismus střídá dialog, nepřímou řeč a polopřímé pásmo kvůli sociální charakteristice a ironii.

Časté miskoncepce

• Častá chyba

  Žák označí polopřímou řeč jako nepřímou, protože je ve 3. osobě a v minulém čase, a hledá povinné „že“.

  Jak na to

  Dejte vedle sebe tutéž repliku ve třech podobách (přímá / s „že“ / bez spojky s otázkou a hovorovým slovem). Žáci podtrhnou, co patří postavě a co vypravěči, a teprve pak pojmenují jev.

• Častá chyba

  Žák prohlásí ich-formu za důkaz, že „to vypráví autor o sobě“, a er-formu za vševědoucího vypravěče.

  Jak na to

  Ukažte krátkou ich-formu zjevně fiktivní postavy a er-formu vázanou jen na jedno vědomí. Otázka na tabuli: Co text dovoluje vědět a komu? Autor se do schématu nezapisuje.

• Častá chyba

  Žák považuje za přímou řeč jen text v uvozovkách, takže v ukázce s pomlčkami (typicky 19. století) „žádnou přímou řeč nevidí“.

  Jak na to

  Otevřete dialog z české prózy 19. století s uvozovací pomlčkou. Žáci označí uvozovací větu a repliku; teprve potom srovnají zápis s uvozovkami.

• Častá chyba

  Žák u nepřímé řeči nechá 1. osobu a přítomný čas postavy („řekl, že jdu zítra“), jako by šlo jen o vypuštění uvozovek.

  Jak na to

  Na jedné replice společně proveďte posun osoby a času a zkontrolujte spojku. Pak žák totéž udělá u dvou dalších vět z ukázky a soused opraví shodu.

Jak učit

2–3 hodiny

1. Evokace: žáci přepíší jednu větu z dialogu do nepřímé řeči a řeknou, co se ztratilo (intonace, tykání, tempo).
2. Jádro: na ukázkách 18. a 19. století označí pásmo vypravěče a typy promluv a u každého jevu zapíší funkci v daném úseku (G-CJL-02-005).
3. Reflexe: žáci obhájí, proč by v jednom odstavci zvolili přímou, v jiném polopřímou řeč, a porovnají zdůvodnění s textem.

Nápady na aktivity

• Trojí přepis téže scény (přímá — nepřímá — polopřímá) z realistické povídky; skupiny prezentují, který zápis nejvíc charakterizuje postavu a který zrychluje děj.
• Slepá kartička: úryvek bez názvu (osvícenský komentář / romantická ich-forma / realistický dialog); žáci určí vyprávěcí způsob a navrhnou jedno stylové znamení období.

Hodnocení

Žák v neznámé ukázce (cca 15–20 řádků) označí alespoň tři různé typy promluv nebo vyprávěcího podání a u dvou z nich stručně popíše funkci v textu (G-CJL-02-005).

Krátký převod: zadanou přímou repliku přepíše do správné nepřímé řeči (osoba, čas, spojka) a jednu větu pokusně do polopřímé řeči.

Související témata

• Jednotky vyprávění
• Prostředky výstavby díla
• Monolog a dialog
• Fikce a realita v literárním textu
• Romantismus
• Realismus a světová literatura 19. století

Zdroje

• Rámcové vzdělávací programy a metodická podpora
• Otevřená data NPI
• Maturitní okruhy a zadání — Cermat
• Veřejně dostupná beletrie 18. a 19. století (Public domain)

Co pro vás ScioBot připraví k tématu Typy promluv a vyprávěcí způsoby

Interaktivní aktivity, které žáci spustí na tabletu či tabuli, tisknutelné kartičky a hry pro celou třídu – každý formát na téma Typy promluv a vyprávěcí způsoby jedním klikem.

Základní materiály

• Příprava na hodinu

  Kompletní příprava s cíli, průběhem a aktivitami.

• Pracovní list

  List s úlohami, klíčem a variantou.

• Písemka

  Časovaná písemka s body a variantami.

• Aktivita

  Aktivita do hodiny, kterou žáci hned spustí.

• Prezentace

  Sada slajdů k výkladu a procvičení.

• Kartičky

  Materiál k tisku (kartičky, plakát, pracovní list).

• QR hra

  Interaktivní hra k procvičení tématu.

Interaktivní aktivity 14

• Křížovka s tajenkou

  Legendová křížovka, kde se ve sloupci skrývá tajenka. Skvělá na opakování pojmů.

  10–20 min

• Kartičky

  Sada oboustranných kartiček na učení pojmů a definic. Žáci si je procvičí překlápěním.

  5–20 min

• Pexeso a spojovačka

  Dvojice kartiček s obrázky, pojmy nebo příklady. Spojovačka, pexeso i volné třídění – ideální na slovní zásobu i opakování.

  10–25 min

• Rozhodovačka

  Rychlé rozhodování mezi možnostmi s okamžitou zpětnou vazbou.

  5–12 min

• Otázky

  Sada otázek s výběrem odpovědí; jedna nebo více správných. Okamžitá sebekontrola.

  5–15 min

• Vpisování

  Žáci dopisují krátké odpovědi a ihned vidí, zda se trefili.

  5–15 min

• Rozřazovačka

  Žáci přetahují kartičky do správných kategorií.

  5–15 min

• Rozbory

  Žák přiřazuje značky k částem věty nebo výrazu — větné členy, slovní druhy, větné rozbory. Sebevyhodnocovací procvičování.

  10–20 min

• Označování

  Žáci označují správná slova přímo v textu.

  5–15 min

• Doplňování textu

  Žáci doplňují chybějící slova přímo do vět nebo krátkého textu.

  5–15 min

• Krok po kroku

  Žáci řadí kroky procesu do správného pořadí.

  5–15 min

• Popis obrázku

  Diagram s očíslovanými špendlíky. Žáci přiřazují popisky k částem obrázku — biologie, zeměpis, anatomie.

  5–15 min

• Přesouvání

  Žáci přetahují kartičky do přesně určených slotů.

  5–15 min

• Čtení s porozuměním

  Žáci čtou krátký text a odpovídají na otázky k jeho obsahu.

  10–25 min

K tisku a rozstříhání 8

• Páry

  Kartičky se dvěma polovinami, které k sobě patří (např. datum–událost). Žáci je vystřihnou a párovají.

  10–20 min

• Výběr z možností (s tajenkou)

  Kartičky s úlohami a třemi možnostmi. Písmena u správných odpovědí složí tajenku — žák si tak řešení zkontroluje sám.

  10–20 min

• Doplňování do vět

  Věty s výběrem ze dvou možností uvnitř — žák zakroužkuje správnou.

  10–20 min

• Hra Riskuj

  Kvízová hra se třemi podtématy a otázkami různé hodnoty — klasický formát Riskuj / Jeopardy.

  15–30 min

• Hra AZ kvíz

  28 otázek na hexagonální hrací pole — cílem je spojit všechny tři strany.

  15–35 min

• Označ správnou možnost

  Kartičky s otázkou a čtyřmi možnostmi — žák označí správnou (např. kolíčkem).

  10–20 min

• Já mám, kdo má …?

  Kartičky s tvrzením a otázkou — žáci je čtou v kruhu a hledají navazující odpověď.

  10–25 min

• Hádej, kdo jsem

  Kartičky s popisem osobnosti, věci nebo zvířete v 1. osobě — žáci tipují, o koho/co jde.

  10–25 min

Hry pro celou třídu 4

• AZ kvíz

  28 otázek na hexagonálním hracím poli — cílem je spojit všechny tři strany. Včetně náhradních ANO/NE otázek.

  15–35 min

• Riskuj

  Klasická hra se 5 kategoriemi a otázkami za 100–500 bodů — týmy soutěží o nejvyšší skóre.

  15–40 min

• Pexeso

  Klasické pexeso s 10 dvojicemi (pojem ↔ popis) — dva týmy se střídají a hledají shody.

  10–25 min

• Šarády

  Šarády se 12 úkoly (mluvení, kreslení, pantomima) — dva týmy hádají, kdo uhodne první, dostane bod.

  15–30 min

Očekávané výstupy