Český jazyk na gymnáziu

Žáci rozlišují jazyk a řeč, jazykovědné obory a úlohu jazykové kultury a používají je jako východisko další práce s češtinou na gymnáziu.

Žáci odlišují spisovnou češtinu, obecnou češtinu, nářečí a další variety národního jazyka a volí je podle komunikační situace.

Žáci na vybraných textech popíší základní rysy češtiny, její historický vývoj od praslovanštiny po současnost a aktuální vývojové tendence.

Žáci uplatňují zásady spisovné výslovnosti, modulují sílu, výšku a tempo řeči a vhodně doplňují mluvený projev nonverbálními prostředky.

Žáci dodržují principy českého pravopisu včetně odchylek, využívají grafické členění textu a s oporou příruček řeší složitější pravopisné jevy.

Žáci píší přejatá slova podle současné normy, rozlišují zdomácnělé a cizí podoby a ověřují pravopis samohlásek i souhlásek v přejaté slovní zásobě.

Žáci určují větné členy včetně doplňku a příslovečného určení, rozlišují větu jednočlennou, dvojčlennou a větný ekvivalent a uplatňují tvarosloví i syntax ve vlastním projevu. Nejde o tvarosloví 1. ročníku ani o souvětí.

Žáci rozlišují souvětí souřadné a podřadné, určují druhy vedlejších vět a poměry mezi větami hlavními i vedlejšími. Není to skladba věty jednoduché ani interpunkční nácvik.

Žáci provádějí syntaktický rozbor souvětí, sestavují grafy vztahů mezi větami a uplatňují valenční pohled na stavbu výpovědi. Nejde o určování druhů vedlejších vět bez rozboru.

Žáci využívají aktuální členění výpovědi a prostředky textového navazování, aby sdělení bylo srozumitelné, přehledné a logicky členěné. Nejde o funkční styly ani o rétoriku 3. a 4. ročníku.

Žáci kladou čárky v souvětí s více větami, ve vložených vedlejších větách a ve speciálních případech a odůvodňují je skladbou. Nejsou to čárky ve větě jednoduché z 1. ročníku.

Žáci pořizují z odborného i literárního textu výpisky, výtah a konspekt a oddělují podstatné informace od vedlejších. Není to slohový výklad funkčních stylů vyšších ročníků.

Žáci rozlišují funkční styly a jejich realizaci v textech, přiřadí projev ke stylu a zdůvodní volbu výrazových prostředků podle záměru a situace.

Žáci vysvětlí objektivní a subjektivní slohotvorné činitele a ukážou, jak prostředí, adresát a záměr ovlivňují styl a výstavbu textu.

Žáci uplatní prostředky textového navazování, členění a tematické posloupnosti tak, aby byl text koherentní, přehledný a logicky souvislý.

Žáci volí výrazové prostředky podle funkce, sdělovacího záměru, situace a adresáta a odůvodní význam slov v daném kontextu.

Žáci popíší komunikační situaci, volí strategii vůči partnerovi a publiku, posoudí účinek textu a rozeznají manipulaci, jíž se argumentačně brání.

Žáci uplatní základní principy rétoriky při přípravě a realizaci řečnického vystoupení a rozliší druhy řečnických projevů.

Žáci čtou poválečnou českou prózu 50. a 60. let: socialistický realismus, tání, Škvoreckého, Hrabala, Kundery a Lustiga v dobovém i světovém kontextu.

Žáci rozlišují oficiální, samizdatovou a exilovou literaturu 70. a 80. let a vykládají, jak cenzura a emigrace měnily žánry, témata i čtenářské okruhy.

Žáci mapují českou prózu, poezii a drama po listopadu 1989 až po současnost: návrat exilu, nové žánry, knižní trh a klíčová díla k maturitní četbě.

Žáci charakterizují českou poezii a drama od 50. let po současnost — od Holuba a Šiktance po Havla — a spojují jevištní text s pozdější filmovou adaptací.

Žáci vystihují směry a autory 2. poloviny 20. století: existencialismus, absurdní drama, beat generation a poválečný román v americké, evropské i jiné tradici.

Žáci vykládají magický realismus, postmodernu a současnou světovou prózu, porovnávají klíčová díla a sledují, čím se liší od středního proudu a braku.