Český jazyk pro učitele

Prvňáci se učí obracet stránky, sledovat řádky zleva doprava a rozlišovat tvary; uvolňovacími tahy se připravují na psaní.

Prvňáci poslouchají mluvená slova, určují jejich první a poslední hlásku a učí se krátká slova rozkládat na hlásky a skládat zpět.

Prvňáci se učí srozumitelně mluvit v běžných školních situacích, vyslechnout druhého a reagovat na jeho otázku nebo pokyn.

Žáci poslouchají pohádku nebo říkanku, mluví o tom, co je zaujalo a jak na ně text působil, a své dojmy vyjadřují také kresbou nebo dramatizací.

Prvňáci pojmenovávají známé věci a části těla, spojují slova s obrázky, třídí je podle tématu a používají v krátkých větách.

Prvňáci, kteří se češtinu teprve učí, spojují běžná slova s jejich významem a postupně poznávají jejich zvukovou i psanou podobu.

Žáci spojují slabiky do slov a procvičují srozumitelné čtení známých i delších slov zapsaných malými a velkými písmeny.

Žáci porovnávají znělé a neznělé souhlásky v párových dvojicích a ve známých slovech spojují slyšenou hlásku s jejím zápisem.

Žáci se učí psát i/í po měkkých a y/ý po tvrdých souhláskách a rozlišovat slabiky di, ti, ni a dy, ty, ny.

Žáci píšou velké písmeno na začátku věty a ve jménech lidí, zvířat a míst, která znají.

Žáci hledají slova opačného a podobného významu, řadí slova do významových skupin a učí se je vhodně používat ve větách.

Žáci hledají ve větách slova pojmenovávající osoby, zvířata a věci a rozlišují u nich jednotné a množné číslo.

Žáci si upevňují psaní dě, tě, ně a ve známých slovech rozlišují zápis bě, vě od bje, vje; osvojený pravopis používají ve větách a vlastních sděleních.

Žáci ověřují zápis párových souhlásek na konci slov změnou tvaru a procvičují pravopis slov začínajících na s nebo z.

Žáci poznávají vyjmenovaná slova a slova příbuzná a při psaní i/y po obojetných souhláskách se opírají o význam a stavbu slov.

Žáci ve větách vyhledávají podstatná jména, u známých slov určují rod podle základního tvaru a číslo podle tvaru ve větě.

Žáci se učí určit pád podstatného jména podle jeho vztahu k ostatním slovům ve větě a všímají si, jak se mění jeho tvar.

Žáci poznávají předložky ve spojení se jmény, všímají si jejich významu a pádu a učí se je správně používat a psát ve větách.

Žáci poznávají kořen, předponu, příponu a koncovku, hledají příbuzná slova a rozlišují nové slovo od jiného tvaru téhož slova.

Žáci podle rodu a pádových tvarů přiřazují podstatná jména ke vzorům, které jim pomáhají při skloňování a psaní koncovek.

Žáci ve větách a vlastním psaní volí koncovky podstatných jmen podle vzoru a pádu a koncovky přídavných jmen podle shody s podstatným jménem.

Žáci poznávají přídavná jména, sledují jejich shodu s podstatnými jmény v rodě, čísle a pádě a vybírají výstižná slova pro popis.

Žáci v souvislém textu poznávají osobní a přivlastňovací zájmena, zjišťují, ke komu odkazují, a používají jejich běžné tvary ve vlastním psaní.

Žáci ve větách poznávají číslovky vyjadřující počet a pořadí a učí se volit jejich správný tvar při psaní.

Žáci poznávají vztahy mezi významy slov a při čtení i vlastním vyjadřování volí výrazy, které odpovídají kontextu.

Žáci rozlišují tvrdá a měkká přídavná jména a podle vzorů mladý a jarní volí správné tvary a koncovky při psaní vět.

Žáci rozpoznávají příslovce podle významu a užití ve větě, odlišují je od přídavných jmen a používají běžné stupňované tvary.

Žáci rozlišují běžné druhy zájmen, volí jejich tvary podle větné vazby a používají je ve vlastních krátkých sděleních.

Žáci rozlišují číslovky podle významu a při psaní používají správné tvary základních i řadových číslovek.

Žáci rozlišují, zda sloveso vyjadřuje děj v průběhu, nebo jako dokončený celek, a porovnávají dvojice jako psát a napsat.

Žáci přizpůsobují své vyjadřování adresátovi a účelu sdělení, procvičují výslovnost běžných přejatých slov a hodnotí vlastní mluvený projev.

Žáci určují mluvnické kategorie určitých slovesných tvarů v souvislém textu a využívají je při tvoření a úpravě vět.

Žáci rozlišují neohebné slovní druhy podle jejich funkce ve větě a procvičují stupňování příslovcí i užití předložek.

Žáci píší příběh a popis osoby, věci nebo děje; učí se uspořádat informace, volit výstižná slova a při úpravě textu využívat pravopisná pravidla.

Žáci píší krátký text podle elektronických zdrojů, ověřují převzaté údaje a zvažují, zda je vhodné obsah sdílet.

Žáci poznávají útvary ústní lidové slovesnosti podle jejich znaků a při četbě či poslechu vyjadřují, jak na ně text působí.

Žáci porovnávají tvary sloves v přítomném čase, zařazují je ke třídám a vzorům a využívají vzory při tvoření spisovných tvarů.

Žáci tvoří a skloňují přivlastňovací přídavná jména podle vzorů otcův a matčin, rozlišují je od přivlastňovacích zájmen a správně píší jejich tvary.

Žáci rozlišují příslovce podle významu a používají je k přesnějšímu vyjádření okolností děje.

Žáci poznávají odvozování, skládání a zkracování slov a sledují, jak význam nových pojmenování pomáhá zpřesnit výklad.

Žáci rozlišují druhy přívlastků podle jejich vztahu ke jménu a učí se zdůvodnit čárky u volného přívlastku a přístavku.

Žáci poznávají předmět podle jeho vztahu k řídícímu slovu, určují jeho pád a rozlišují ho od příslovečného určení a vedlejší věty předmětné.

Žáci rozlišují šest významových poměrů mezi hlavními větami a volí spojovací výrazy tak, aby souvětí vyjadřovalo zamýšlený vztah.

Žáci rozhodují o čárkách mezi souřadně spojenými větami podle jejich významového vztahu a způsobu spojení, a to i v delších souvětích.

Elipsa, vsuvka, osamostatněný větný člen a příznakový slovosled pomáhají zkrátit sdělení nebo zdůraznit informaci; žáci posuzují jejich účinek v kontextu.

Žáci porovnávají běžná a odborná pojmenování v naučných a publicistických textech a volí slova podle významu, účelu textu a jeho čtenářů.

Spisovné a nespisovné prostředky, citově zabarvená slova i výslovnost ovlivňují, jak sdělení působí na různé adresáty.

Žáci rozlišují dokonavá a nedokonavá slovesa a sledují, jak volba vidu vyjadřuje průběh, opakování nebo dovršení děje.

Žáci určují slovní druhy a mluvnické kategorie v souvislém textu a vybírají tvary slov podle jejich významu a funkce ve větě.

Žáci zkoumají význam a stavbu slov a při mluvení i psaní volí výrazy, které odpovídají sdělení a jeho adresátovi.

Žáci rozpoznávají vztahy mezi větami ve složitějším souvětí a využívají je k přesnému a srozumitelnému vyjádření.

Žáci propojují rozbor věty jednoduché s rozborem souvětí a využívají větné vztahy k porozumění textu i přesnému vyjadřování.

Žáci určují hranice vět ve složitějších souvětích, doplňují čárky podle vztahů mezi větami a své rozhodnutí zdůvodňují.

Žáci při psaní a úpravě souvislého textu uplatňují pravidla pro i/y, velká písmena a interpunkci.

Žáci rozlišují jazyk a řeč, jazykovědné obory a úlohu jazykové kultury a používají je jako východisko další práce s češtinou na gymnáziu.

Žáci odlišují spisovnou češtinu, obecnou češtinu, nářečí a další variety národního jazyka a volí je podle komunikační situace.

Žáci na vybraných textech popíší základní rysy češtiny, její historický vývoj od praslovanštiny po současnost a aktuální vývojové tendence.

Žáci uplatňují zásady spisovné výslovnosti, modulují sílu, výšku a tempo řeči a vhodně doplňují mluvený projev nonverbálními prostředky.

Žáci dodržují principy českého pravopisu včetně odchylek, využívají grafické členění textu a s oporou příruček řeší složitější pravopisné jevy.

Žáci píší přejatá slova podle současné normy, rozlišují zdomácnělé a cizí podoby a ověřují pravopis samohlásek i souhlásek v přejaté slovní zásobě.

Žáci určují větné členy včetně doplňku a příslovečného určení, rozlišují větu jednočlennou, dvojčlennou a větný ekvivalent a uplatňují tvarosloví i syntax ve vlastním projevu. Nejde o tvarosloví 1. ročníku ani o souvětí.

Žáci rozlišují souvětí souřadné a podřadné, určují druhy vedlejších vět a poměry mezi větami hlavními i vedlejšími. Není to skladba věty jednoduché ani interpunkční nácvik.

Žáci provádějí syntaktický rozbor souvětí, sestavují grafy vztahů mezi větami a uplatňují valenční pohled na stavbu výpovědi. Nejde o určování druhů vedlejších vět bez rozboru.

Žáci využívají aktuální členění výpovědi a prostředky textového navazování, aby sdělení bylo srozumitelné, přehledné a logicky členěné. Nejde o funkční styly ani o rétoriku 3. a 4. ročníku.

Žáci kladou čárky v souvětí s více větami, ve vložených vedlejších větách a ve speciálních případech a odůvodňují je skladbou. Nejsou to čárky ve větě jednoduché z 1. ročníku.

Žáci pořizují z odborného i literárního textu výpisky, výtah a konspekt a oddělují podstatné informace od vedlejších. Není to slohový výklad funkčních stylů vyšších ročníků.

Žáci rozlišují funkční styly a jejich realizaci v textech, přiřadí projev ke stylu a zdůvodní volbu výrazových prostředků podle záměru a situace.

Žáci vysvětlí objektivní a subjektivní slohotvorné činitele a ukážou, jak prostředí, adresát a záměr ovlivňují styl a výstavbu textu.

Žáci uplatní prostředky textového navazování, členění a tematické posloupnosti tak, aby byl text koherentní, přehledný a logicky souvislý.

Žáci volí výrazové prostředky podle funkce, sdělovacího záměru, situace a adresáta a odůvodní význam slov v daném kontextu.

Žáci popíší komunikační situaci, volí strategii vůči partnerovi a publiku, posoudí účinek textu a rozeznají manipulaci, jíž se argumentačně brání.

Žáci uplatní základní principy rétoriky při přípravě a realizaci řečnického vystoupení a rozliší druhy řečnických projevů.

Žáci čtou poválečnou českou prózu 50. a 60. let: socialistický realismus, tání, Škvoreckého, Hrabala, Kundery a Lustiga v dobovém i světovém kontextu.

Žáci rozlišují oficiální, samizdatovou a exilovou literaturu 70. a 80. let a vykládají, jak cenzura a emigrace měnily žánry, témata i čtenářské okruhy.

Žáci mapují českou prózu, poezii a drama po listopadu 1989 až po současnost: návrat exilu, nové žánry, knižní trh a klíčová díla k maturitní četbě.

Žáci charakterizují českou poezii a drama od 50. let po současnost — od Holuba a Šiktance po Havla — a spojují jevištní text s pozdější filmovou adaptací.

Žáci vystihují směry a autory 2. poloviny 20. století: existencialismus, absurdní drama, beat generation a poválečný román v americké, evropské i jiné tradici.

Žáci vykládají magický realismus, postmodernu a současnou světovou prózu, porovnávají klíčová díla a sledují, čím se liší od středního proudu a braku.