Výtvarná výchova pro učitele

Prvňáci zkoušejí rovné, vlnité a přerušované čáry a porovnávají stopy, které na papíře zanechává tužka, voskovka a fixa.

Žáci skládají obrázky z kruhů, čtverců a trojúhelníků a zkoušejí, jak výsledek mění velikost a poloha tvarů.

Prvňáci pozorují barvy ve svém okolí, vybírají je pro vlastní tvorbu a při prohlížení obrázků o nich mluví.

Prsty a dlaní žáci vytvářejí tahy, skvrny a otisky a zkoumají, jak se stopy a barvy na papíře dotýkají, překrývají a mísí.

Prvňáci zkoušejí, jak štětec zanechává různě široké stopy, a pomocí barev a tvarů vyjadřují svůj nápad.

Žáci zkoušejí otiskovat dlaní a různými předměty a pozorují, jak se stopy opakují a mění podle tlaku a množství barvy.

Druháci zkoušejí různé podoby linií a sledují, jak nástroj a vedení ruky mění stopu i dojem z kresby.

Žáci skládají tvary do různých uspořádání a doplňují je liniemi; pozorují, jak jejich poloha mění výsledný obraz.

Žáci skládají a lepí papírové tvary do koláže, kterou vyjadřují svůj zážitek, pocit nebo představu.

Žáci skládají krabičky a karton do prostorového objektu, zkoušejí různé uspořádání jeho částí a pozorují, jak vypadá z různých stran.

Druháci spojují kresbu s vystřiženými tvary nebo drobným objektem a zkoušejí, jak jejich uspořádáním vyjádřit vlastní představu.

Žáci představují své výtvarné práce, pojmenovávají, co chtěli vyjádřit, a reagují na tvorbu spolužáků.

Žáci uspořádávají tvary, linie a barvy na ploše a pozorují, jak umístění prvků a volné místo mění působení obrazu.

Žáci opakují a střídají tvary a barvy na ploše a pozorují, jak jejich pořadí a rozestupy mění výslednou kompozici.

Žáci si z příběhu nebo básně vyberou výjev a pomocí postav, prostředí, linií a barev vyjádří, co se v něm děje a jakou má náladu.

Třeťáci zkoumají, jak se obraz mění pohybem, světlem a volbou záběru, a své nápady vyjadřují kresbou, stínem nebo živým obrazem.

Žáci poznávají kulturní akce v okolí školy a bydliště a na konkrétním příkladu popisují, kde se akce konala a co při ní mohli lidé zažít.

Žáci tvoří plakát na kulturní událost v okolí školy a uspořádají písmo, obraz a údaje tak, aby spolužáci poznali, na co je zve.

Čtvrťáci malují podle pozorování, vzpomínky či představy a zkoumají, jak barvy, tahy štětce a průhlednost nátěru pomáhají vyjádřit jejich záměr.

Žáci zkoumají, jak se barvy mění při míchání na paletě a na papíře a jak další vrstva zakrývá podklad nebo jej nechává prosvítat.

Žáci modelují volně stojící sochu a zkoumají, jak její tvar působí z různých stran i co jí pomáhá udržet stabilitu.

Žáci sestavují objekt z různých částí a zkoumají, jak jeho uspořádání, poloha a umístění v prostoru ovlivňují vzhled i stabilitu.

Žáci v kresbě a malbě naznačují prostor překrýváním, velikostí a množstvím detailů a rozlišují, co je v obraze blíž a co dál.

Žáci poznávají kulturní instituce ve svém okolí, rozlišují je od jednotlivých kulturních akcí a učí se mluvit o vystavených dílech.

Žáci pozorují vybraná česká výtvarná díla, popisují jejich viditelné prvky a sdílejí, jak na ně působí.

Žáci při rozhovoru o obraze, objektu nebo krátkém filmu pojmenovávají viditelné prvky díla, sdílejí svůj prožitek a své domněnky o autorově záměru vyjadřují jako odhad.

Žáci poznávají kulturní místa a akce ve svém okolí a zjišťují, co v nich mohou lidé vidět, zažít nebo se naučit.

Žáci propojují kresbu, malbu, koláž nebo otisk a zkoumají, jak jejich kombinace pomáhá vyjádřit představu či pocit.

Žáci proměňují kresbu nebo objekt a pomocí řady snímků zkoumají, jak lze jejich výtvarný nápad zachytit v čase.

Žáci volí a kombinují linie, tvary, barvy a materiály podle toho, co chtějí dílem vyjádřit, a všímají si, jak jejich volba působí na diváka.

Žáci při vlastní tvorbě zkoušejí, jak linie, tvary, barvy a další výtvarné prvky společně ovlivňují podobu díla.

Žáci zkoumají, jak nástroj a způsob vedení tahu mění podobu linie a jak lze linií v kresbě či malbě vyjádřit tvar, tón a pohyb.

Žáci míchají barevné tóny, rozlišují jejich odstín a světlost a zkoušejí, jak vztahy mezi barvami využít ve vlastní tvorbě.

Žáci zkoumají, jak překrývání, velikost tvarů, světlo a stín vytvářejí dojem hloubky a objemu, a využívají je ve vlastní tvorbě.

Žáci si ujasňují, co chtějí dílem vyjádřit, volí k tomu výtvarné či filmové prostředky a při tvorbě svůj záměr podle potřeby upravují.

Žáci zkoumají, jak výběr a pořadí záběrů utváří filmový příběh, a zkoušejí vyprávět krátký děj pomocí natočených záběrů nebo animovaných snímků.

Žáci popisují svůj zážitek z výtvarného nebo filmového díla a spojují své dojmy s tím, co v díle vidí a slyší.

Žáci popisují svůj zážitek z výtvarného nebo audiovizuálního díla a vysvětlují, v čem spatřují jeho význam pro sebe i pro jiné diváky.

Žáci popisují vybrané dílo minulosti pomocí výtvarných pojmů a porovnávají jeho podobu a účel s dnešní vizuální produkcí.

Žáci popisují současná výtvarná a audiovizuální díla, pojmenovávají jejich prostředky a vysvětlují své dojmy pomocí toho, co v díle pozorují.

Žáci zkoumají reklamy, obaly, memy a školní plakáty: pojmenovávají jejich účel, popisují obrazové a zvukové prostředky a porovnávají je s uměleckými díly.

Žáci pojmenovávají výtvarné a filmové prostředky, ukazují je v díle a vysvětlují, jak souvisejí s jejich dojmem.

Žáci uchovávají vybrané práce a záznamy o jejich vzniku a vedou si přehled podnětů, ke kterým se mohou vracet při další tvorbě.

Digitální nástroje mění způsob, jakým dílo vzniká i jak je divák vnímá; žáci jejich možnosti zkoumají při vlastní tvorbě.

Žáci zkoumají, jak velikost obrazu, zvuk a způsob sdílení mění jejich vnímání výtvarného a audiovizuálního díla.

Žáci plánují krátký film: promýšlejí jeho sdělení, pořadí a velikost záběrů, zapojení výtvarných prvků i rozdělení rolí.

Žáci vytvářejí krátký filmový příběh a zkoumají, jak jeho vyznění ovlivňuje výběr, pořadí a délka záběrů i dění mimo obraz.

Žáci zkoumají, jak pořadí a délka záběrů spolu se zvukem mění vyznění krátké filmové nebo animační etudy.

Žáci představí vybrané výtvarné dílo, popíší jeho podobu i svůj zážitek a na konkrétních pozorováních zdůvodní, v čem spatřují jeho význam.

Žáci představí vybraný film nebo jiné audiovizuální dílo a na konkrétní ukázce vysvětlí, v čem spatřují jeho význam.

Žáci představí výtvarného nebo filmového tvůrce a na vybraném díle vysvětlí, v čem spatřují význam jeho tvorby.

Žáci popisují výtvarné a filmové prostředky v reklamě, na obalech a ve videích a porovnávají účel těchto sdělení s účelem uměleckých děl.

Žáci zkoumají plakáty, billboardy, piktogramy a nástěnné malby a popisují, co sdělují, komu jsou určeny a jak jejich účinek ovlivňuje podoba a umístění.

Žáci představují výtvarné nebo filmové dílo či uměleckou osobnost, používají výstižné oborové pojmy a na příkladech vysvětlují, v čem spatřují jejich význam.

V ateliéru kreslíme linie, obrysy a tvary tužkou, uhlem i perem. Zkoušíme tlak, tempo a přerušovaný tah a ve vlastní kresbě vědomě volíme prostředek, který drží tvar i výraz.

Mícháme a vrstvíme barvy, zkoušíme teplé a studené tóny i kontrast. Pojmenujeme, co barva dělá s okem a náladou, a ve vlastní malbě tím vědomě rozšiřujeme smyslové vnímání.

Kreslíme a malujeme světlo, stín a odlesk na konkrétním předmětu. Modelujeme objem šrafurou i valérem a porovnáme, který prostředek objem unese ve vlastní práci.

Stejný námět přepisujeme do kresby, krátkého textu, zvuku i živého gesta. Porovnáme, co umí obraz, slovo, hudba a drama, a ve vlastní práci vědomě zvolíme obrazový znak.

Na jednom zadání střídáme linii, skvrnu, šrafuru i plochu a tentýž motiv řešíme kresbou i malbou. Porovnáme, co které médium unese, zvolíme prostředek podle záměru a ověříme ho ve vlastní práci.

Vytvoříme práci, pak ji čteme očima spolužáka a nakonec ji společně interpretujeme. Vyzkoušíme roli autora, příjemce i interpreta a uvidíme, jak se tím mění obsah.

Žáci staví krátký výtvarný projekt: formulují záměr, porovnají kresbu, malbu, objekt i digitál a vyberou médium podle představy, ne podle zvyku. Jednu techniku dovezou do konkrétního výrazu, místo aby začínali hotovým receptem.

Každý položí vlastní práci vedle vybraného díla a porovná obsah i způsob užití prostředků: co je příbuzné, co je jiné a co z toho plyne pro další krok tvorby.

Žáci uvádějí své kontakty s uměním do vztahu s reklamou, memem i školním plakátem: hledají, kde se prostředky potkávají a kde se účel obrazu rozchází.

Třída rozlišuje, co v obraze bere z vlastní zkušenosti a co ze sdílených obrazů doby, tutéž scénu zpracuje jednou z osobního a jednou ze společenského zdroje a sleduje, jak se tím posune výklad.

Žáci si zvolí vlastní kritéria — světlo, řez tvarem, gesto nebo téma — a podle nich třídí reprodukce i vlastní práce do přehledu, který umí obhájit před třídou.

Impresionismus a Cézannovu stavbu obrazu třída zkouší skvrnou světla, barevným stínem a konstrukcí objemu na konkrétním motivu. Pak tutéž scénu přestaví tak, aby zázemí slohu — okamžik světla, vědecký pohled — bylo vidět v prostředcích, ne v popisce.

Žáci v ateliéru střídají médium na jednom námětu: kresbu, malbu, koláž, fotografii nebo digitální stopu. Porovnají, co které prostředky unesou, a výsledek ukážou třídě. Experimentují, ne poslouchají přehled technik.

Skládáme a rozkládáme jeden předmět z více pohledů: kreslíme, řežeme papír nebo modelujeme. Vedle toho stavíme tvar z modulů — konstrukce, plocha, mřížka — a porovnáme povrch s kostrou. Kubismus i geometrickou konstrukci děláme rukama, ne jako životopis.

Žáci nechají do práce vstoupit náhodu: losují, trhají, přetiskují nebo skládají ready-made. Pak rozhodnou, co z náhody nechají. Dada dělají, ne vykládají jako dějiny války.

Třída skládá písmo, slogan a obraz do jednoho vizuálního celku: plakát, koláž nebo lettristický list. Slovo malují a stříhají. Pak ukážou, kde stejný vztah potkávají v dnešní komunikaci.

Žáci zapojí tělo: gesto na velký formát, krátkou akci před třídou nebo stopu pohybu. Záznam (foto, video, otisk) je součást díla. Akci zkoušejí, ne popisují happeningy.

Žáci vezmou konkrétní reklamu a jedno umělecké dílo se stejným motivem: přepíší vizuál, změní adresáta a porovnají smyslový, subjektivní i sociální účinek. Reklamu rozebírají tvorbou, ne přednáškou o pop artu.

Žáci na rozpracovaném ročníkovém projektu pojmenují, kde riskovali nový postup, a v další hodině ho dokončí nebo posunou. Tvořivost ukážou v díle, ne v přednášce o osobnosti.

Žáci na vlastním projektu a na dvou vybraných dílech seřadí vizuální znaky od objevných po konvenční a obhájí pořadí u konkrétního detailu. Třídí na stole, ne definují znakový systém.

Žáci ukážou rozpracované dílo spolužákům, zapíší, co chtěli sdělit, a porovnají to s tím, co třída skutečně přečetla. Význam berou jako neukončený, ne jako správnou interpretaci z učebnice.

K jednomu současnému dílu i k vlastní práci sepíšeme, co jsme potřebovali k porozumění — kontext, médium, zkušenost — a co nás zasáhlo. Dohledáme, která osobní zkušenost prožitek spustila, a co k recepci chybělo. Zkoušíme to na díle, ne na teorii krásy.

Žáci ke čtyřem konkrétním dílům přiřadí magický, mytický, univerzalistický nebo modernistický přístup a na pátém současném ukážou, jak se týž přístup posunul. Porovnávají reprodukce na stole, nesedí na filozofické přednášce.

Žáci u dvou děl a u vlastního projektu obhájí, proč je považují za „dobré“ nebo „špatné“, a porovnají svůj soud s tím, co ve třídě platí za obecný vkus a školní normu. Debatují, nerecitují postmodernismus.